Close

16. 3. 2018

Sdílená ekonomka v autopůjčovně v Praze

sdílení

Název sdílená ekonomika je vcelku nový pojem, který se objevuje stále častěji v oblasti podnikání. Tento název vznikl z anglického výrazu sharing economy. Dalším výrazem pro toto odvětví je collaborative consumption, což znamená v překladu „spolu spotřebitelství“. Tyto nové pojmy a činnosti s nimi spojené jsou založeny na sdílení zdrojů neboli vzájemné půjčování či pronajímání si věcí. Prvotní myšlenka byla taková, že jeden člověk si koupí nějakou věc, například pilu a když ji nebude potřebovat půjčí ji sousedovi. Takto se dá tento postup uplatnit na širokou škálu věci každodenní potřeby.

V oblasti ubytování byl prvotní záměr založený na sdílené ekonomice takový, že si majitel velkého bytu k sobě nastěhuje nájemníka a ten mu přidá peníze na jeho náklady na bydlení. Nájemník bude bydlet v jednom pokojíčku, který majitel dočasně nevyužívá. Nápad pěkný, jeho realizace složitější. Tento typ sdílené ekonomiky se uplatňuje převážně u rodinných domů, kde je nájemníkovi dopřáno větší soukromí. Americká firma Airbnb s tímto modelem přišla na trh a vytvořila pro něj webovou aplikaci. Ta ovšem časem přerostla do klasického modelu podobného rezervačnímu systému booking.com, který zprostředkovává ubytování v hotelech po celém světě.

Objevil se tedy nový trh, který nemá se sdílenou ekonomikou nic společného. Investor koupí byt v centru Prahy a nabídne ho přes portál Airbnb k pronájmu. Zde se jedná o klasický obchod pronájmu bytu. Pro turisty se jedná o atraktivní alternativu k hotelovému ubytování. A motivace je samozřejmě jasná. Je to nízká cena. Do bytu se může naskládat klidně 8 lidí, kteří by v hotelu zaplatili až dvakrát tolik peněz.

AUTOPŮJČOVNY V PRAZE TRATÍ NA RIZIKOVÝCH KLIENTECH

riziko

Stejný model se snaží někteří podnikatelé vytvořit oblasti půjčování automobilů. Klasický model sdílené ekonomiky u autopůjčoven je následující. Člověk si koupí auto a jelikož toho najezdí hodně málo, nabídne ho k pronájmu ostatním lidem. Takové aplikace, které toto umožňují již existují. Tyto lidové autopůjčovny mají ovšem svá rizika a ta nejsou nijak malá. I klasická autopůjčovna riskuje, pokud pronajímá auta lidem z ulice. Nedávná novela silničního zákona udělala z osoby blízké strašák pro autopůjčovny ve formě odpovědnost provozovatele za dopravní přestupky.

Další potíže se skrývají v pojistných událostech, jelikož pojišťovny nenabízejí nulovou spoluúčast, takže při zavinění nehody, může být auto vyřazeno na několik týdnů z provozu. Náš miláček bude nehodou znehodnocen a pojišťovna nám napaří malus za to, že musela někomu vyplácet náhradu škody. To nemluvím o tom, že auto, které je určeno k pronájmu, platí vyšší sazby za pojištění. To pravděpodobně nikdo z těchto příležitostných pronajímatelů neřeší. Pokud na to ovšem pojišťovna přijde, může nepříjemně zkrátit pojistné plnění a sdílený podnikatel je rázem ve ztrátě. Majitelé autopůjčoven v Praze by mohli psát romány o nepříjemnostech spojených s tímto oborem podnikání.